Jdi na obsah Jdi na menu
 


Burmila je jedním z posledních plemen krátkosrstých koček, které FIFe uznala. Od 1.1.1995 mohou zástupci tohoto elegantního plemene na mezinárodních výstavách získávat veškeré výstavní tituly, plemenné knihy jim mohou přiznávat i tituly chovné. Jaká byla cesta k uznání tohoto plemene?

Burmily jsou uměle vytvořeným plemenem. A vznikly, kde jinde, než ve Velké Británii, kolébce chovatelství. Při jejich zrodu stála náhoda. V roce 1981 došlo v britské chovatelské stanici Astahazy paní Mirandy Bickford-Smith k nechtěnému nakrytí  lilové barmské kočky Bambino Lilac Fabergé mladým perským kocourkem stříbřité barvy. Ten měl plnit funkci domácího mazlíčka a měl být vykastrován. Jelikož narozená koťata z tohoto spojení byla tak neobvyklá a zajímavá, bylo rozhodnuto jinak. Činčilový peršan Jemari Sanquist se stal zakladatelem první linie nového kočičího plemene. Po odborných genetických konzultacích došlo nejen k zopakování krytí, ale byly vytvořeny i podobné chovné páry. Rodila se zajímavá koťata a šlechtění dostávalo oficiální ""požehnání"". Pod hlavičkou GCCF založila paní Miranda v roce 1985 ""Asians"" klub, který se zasloužil o to, že tato britská organizace burmilu v roce 1995 uznalo za samostatné plemeno a zařadilo ji do skupiny asijských koček. Další britská organizace CA, která je od roku 1990 členem FIFe, organizuje chovatele burmil v Burmilla Cat Club. Zakládajícími členkami byly Barbara Gazzaniga a Theresa Clark. Ty formulovaly chovný program a standard plemene v podobném znění, jak jej známe nyní.

Již v roce 1984 zahájila intenzivní spolupráci s britskými chovateli, především se současnou generální sekretářkou FIFe paní P. Bydlinski, a objevila burmilu pro kontinentální Evropu dánská chovatelka barmských koček Birgit Nehammer.

O deset let později, v květnu 1994, se ČSCH a Sdružení chovatelů koček dostalo velké cti, že mohlo v Praze přivítat delegáty Generálního zasedání FIFe. Kongresový sál zbraslavského hotelu Barbora byl svědkem jednání předsednictva, komisí, semináře pro posuzovatele a adepty a také velmi významné akce. Došlo zde k oficiálnímu uznání nového plemene – burmil. Tehdy se chovatelské komisi FIFe a také i nám představily kočky chovatelů z Dánska a Anglie, elegantní kočky se smaragdovýma očima, se stříbrným jiskřením v krátké srsti.

Mnohé chovatele tehdy zaujaly ... a na několik let zmizely z dohledu. Poté jsme se s nimi mohli setkat na semináři pro posuzovatele a posuzovatele žáky v dánské Kodani v roce 1999, na World Show Praha 2000 (bylo jich vystaveno osm), na Světové výstavě 2001 v německém Ausburgu, bylo jich k vidění pět. Především to byly kočky z dánských chovů. Podle těchto počtů můžete usuzovat, jak to bylo málopočetné plemeno.

To, že je burmila opravdu velmi mladé kočičí plemeno svědčí i fakt, že ji Encyklopedie koček od Esther Verhoefové (1997) ještě nezaznamenala, Dr.Bruce Fogle ve své The Encyklopedia of the Cat (1997) ji nazývá Asian Shaded a americká publikace Legacy of the Cat z roku 2000 od Glorie Stephens ji nezná vůbec.

Burmila je nádherná krátkosrstá kočka cizokrajného typu, středně velká, vykazující výrazný kontrast ve zbarvení srsti mezi barveným stínováním a čistě stříbrnou bází. Tělo má pevnou kostru, dobře osvalenou, přesto budící dojem velké elegance. Kočky jsou obvykle poněkud menší než kocouři, ale vždy jsou těžší, než vypadají. Oblý hrudník a rovná záda přispívají k celkové harmonii. Pevné štíhlé nohy jsou zakončeny úhlednými oválnými packami. Jako u většiny plemen jsou zadní nohy o něco delší než přední. Středně dlouhý ocas, průměrně široký v nasazení se zužuje do zakulacené špičky. Hlava má jemně zakulacené temeno se střední šířkou mezi ušima, široké lícní kosti se zužují do krátkého tupého klínu. Krátký nos vykazuje jemné prohnutí a je z profilu v jedné linii s bradou. Tmavé orámování kolem pysků podtrhuje bezchybný výraz. Uši jsou středně velké se zakulacenými špičkami, jsou nasazeny středně široce a nakloněny poněkud dopředu. Jejich vnější linie je pokračováním linie obličeje. Oči jsou nejkrásnějším charakteristickým znakem burmil. Jsou velké a výrazné, posazené široce od sebe v jemně tupém úhlu. Horní linie oka je přímější, sešikmená k nosu, dolní je plnější a oblejší. Obě linie jsou orámovány pigmentem základní barvy. Povoleny jsou všechny odstíny zelené, musí být však jasné a zářivé. Žlutavé odstíny na okrajích jsou tolerovány mladým jedincům, červeným, krémovým a želvovinovým varietám. Srst je dalším charakteristickým znakem tohoto plemene. Je krátká, hustá, hedvábná v textuře, měkce přiléhavá. Základní barva je stříbřitě bílá. Stínování (tipping) musí být stejnoměrně rozdělené. Pozůstatky tabby kresby se občas objevují jako jemný náznak na hlavě, nohách i ocase. Nosní zrcátko je terakotové barvy, orámované tmavou pigmentací. Polštářky tlapek jsou v barvě odpovídající srsti.

FIFe uznává dvě skupiny barevných variet:

Skupina I - bez červené: černá, modrá, čokoládová, lilová, skořicová a plavá stříbřitě stínovaná a závojová

Skupina II - s červenou: červená, krémová a všechny želvovinové stříbřitě stínované a závojové

Jak je burmila odlišná od ostatních kočičích plemen již na pohled, tak i její povaha je poněkud výjimečná. Rozpustilý a na pozornost náročný charakter barmských koček se mísí s pohodovou bezstarostností činčil, to dává burmile její jedinečnou osobitost. V mládí jsou hravé a nebojácné, časem vyspějí v inteligentní a neobyčejné kočky. Jsou aktivní, zvídavé, hravé, laskavé, nenáročné, vstřícné, trpělivé a hlavně to jsou silné kočičí osobnosti.

To vše velmi dobře ví paní Lena Venclíková z Úžice u Prahy, která již v roce 2001 přivezla z Dánska první chovný pár těchto krásných koček a má s nimi osobní zkušenosti: ""Burmila je mladé plemeno, ale přesto nebo právě proto, slaví velké úspěchy nejen v Evropě, cestu si našla i do Ameriky a Austrálie. Její obliba stále stoupá. Není se co divit, je to velmi příjemná kočka jak pro normální život v rodině s malými dětmi, tak pro chov a výstavy. Její vyrovnaná povaha jí dovoluje chovat se vysloveně mile i při předvádění na stole posuzovatele, bývá miláčkem publika. Pro chovatele je důležité její pevné zdraví, dlouhověkost, vitalita a nenáchylnost k nemocem. Kočky bývají vynikající matky a o své potomky pečují s dojemnou starostlivostí a láskou. Burmila je především společenská, milá k domácím i cizím, přátelská a tolerantní k dětem. Důležité také je, že její údržba nezabere mnoho času. Je to kočka pro moderní rodinu.""

Je potěšitelné, že se chovu burmil daří i v České republice. Plemenná kniha koček Sdružení chovatelů koček při ČSCH vystavila v minulém roce na 12 průkazů o původu. Téměř na každé mezinárodní výstavě pořádané u nás se s tímto elegantním plemenem můžete setkat. A věřte, že tak krásné kočky určitě nepřehlédnete.

Článek převzat z : PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2005 > Burmila, kočka pro moderní rodinu